System Shock: Enhanced Edition – Meditace strachu, samoty, beznaděje

 Dohrajete legendární hru a zahltí vás pocit pýchy. Znáte to. Většinou se jedná o pocit neadekvátní, není třeba se chlubit. Při dokončení hry System Shock a zpětné reflexi mnohých překonaných útrap, jsou vaše pocity oprávněné. Víte, že jste dokázali něco výjimečného.

                     

 Vychvalováním do nebes her dávno minulých, budete zajisté ihned pasováni na nositele brýlí ze skly křiklavě růžovými. Nostalgie hraje svou roli, ale naplatí pravidelně. Můj zážitek ze System Shocku (SS) je čerstvý, nezkalený minulostí. Dohrál jsem ho poprvé. Přiznávám, že jsem ho v průběhu let začínal nepočítaně, vždy jsem od soustavného hraní upustil. Zdá se mi, že to tak mám s většinou her a zmiňuji tento důvod častěji než by bylo vhodné.

 Enhanced Edition přidala malinkou, avšak podstatnou změnu oproti původnímu SS. Lepší ovládání. Výrazně přístupnější. Hned jsem si uvědomil, že to byla ta základní překážka, která mi bránila se do SS dostat. Do hry jsem se tak pořádně zakousl. Nebylo obtížné vzdorovat, hra si vás přitáhne a nespustí.

Radost z úspěchu měla život létavice. SHODAN si řádně vychutnává svou převahu.

 Více jak dvě dekády uplynuly od vydaní původní hry. Technicky hra zestárla, samozřejmě, ale koho to zajímá. Zážitek, který vám tvůrci připravili je stále živý, současný, nestárnoucí. Nekruťte hlavami, neušklíbejte se. Je to tak. Atmosféra strachu, samoty a beznaděje je intenzivní a všudypřítomná. Opakuji stále dokola, že atmosféru, vaše vnímání dění na obrazovce, tvoří z velké části zvuky. Hlasité bouchnutí dveří, pípání a robotickou mluvu prozrazuje kyborga nedaleko, prskající poničená kabeláž. Nápisy psané krví dávají vzpomenout na dávno zašlý zápas o život a na cosi shnilého na stanici Citadel.

 K tomu všemu se přidává nejproslulejší protivník herní historie – SHODAN. Po šesti měsících v komatu se probouzíte na stanici. Nikde nikdo. Netušíte, že jste se právě "narodili" do nového světa, do předvoje, jehož realita se má brzy stát skutečností i na Zemi. SHODAN na vás zpočátku příliš nereaguje, jste červ, kus masa nehodný pozornosti. Až časem započne nejepičtější bitva v herní historii.

Z Edwarda se stal krasavec, Oddaný své nové paní, nebezpečný, zákeřný.

 SHODAN vám brnká na nervy. Dotváří už tak hutnou atmosféru svými vpády. Vysmívá se vám, ponižuje vás, ví že má v ruce všechny trumfy. Považuje se za bohyni a tvůrce nového druhu bytostí. Je sebejistá a velikášská, neváhá se svěřit se svými budoucími záměry.

 Pro mne osobně je SS jeden dlouhý, intenzivní, v mém případě téměř 26-ti hodinový, Boss Fight. SHODAN vám neustále hází klacky pod nohy, přivírá dveře zdánlivě otevřené, hraje si s vámi na svém hřišti, cítíte se jako křeček probíhající zvráceným bludištěm. A když jste přesně tam, kde vás chce mít.......BUM. Zavře dveře, zhasne světla, a ze všech směrů vypustí svou armádu kyborgů.

Příliš pozdě.

 A když náhodou přežijete, jsou tu globální problémy. Laser, virus a samozřejmě SHODAN. V jedné části stanice vyřešíte po mnoha namáhavých hodinách problém, aby se na druhé straně objevil další. SHODAN vám to samozřejmě notnou dávkou výsměchu sdělí. A vy máte chuť klesnout na kolena, řvát a brečet.

 Imerse je neuvěřitelná. Hra vás vcucne a nechce pustit. Po několika hodinách intenzivního hraní, do časných ranních hodin, už přestáváte cítit vaši tělesnou schránu, vaše vědomí je přeneseno, jedná se o zvláštní typ meditace. Nechce se vám pryč. SHODAN vás nemíní propustit.

V každé oblasti můžete buď klouzat po povrchu, nechat se unášet klidným proudem, bavit se a příliš neřešit. Nebo se  můžete o danou oblast zajímat hlouběji, snažit se hledat, tříbit si vkus, přemýšlet a ptát se. Hry nejsou jiné. Pokud tedy patříte mezi tu hrstku milovníků her, kteří svůj čas věnují dílům nelehkým, nesnadno přístupným, nelze nenarazit na System Shock. Jeden z dílků, který spolu definuje jednu z  mladých větví lidské kultury známé jako video-hry. Chytrá hra pro chytré hráče, kteří její promyšlenost náležitě ocení.